S esencí z jahodníku mám za sebou přesně 4 týdny užívání a myslím, že se spolu blížíme ke konci.

Těch změn v postoji k dopřávání si pomoci, péče, pohodlí a klidu na práci přinesl opravdu hodně. Celá moje zkušenost je uceleně tady.

V pondělí by měla proběhnout ta největší změna, pro kterou jsem se v tomto období rozhodla, a to je stěhování do nové, krásné a pohodlné pracovny, kde budu mít potřebný prostor a klid na práci. Je to pro mě úžasná změna a luxus, který mě dříve nenapadlo si dopřát.

Nyní bych chtěla sdílet něco o tom, jak se mi změnil postoj k jídlu.

Nikdy jsem nebyla náruživý milovník sladkostí, ale i tak jsem si občas dala něco sladkého, když jsem byla unavená nebo pod tlakem a chtěla jsem si trochu zvednout náladu nebo energii. S jahodníkem mě taková myšlenka buď vůbec nenapadla, nebo když přišla, tak jsem si tak sobě řekla "Opravdu to chceš?" a většinou jsem si odpověděla, že ne a šla dělat něco jiného. Nebyl to zákaz nebo nucení se dělat věci "správně", ale potřeba dopřát si to, co mi opravdu udělá dobře a velmi jasně jsem cítila, že sníst něco sladkého mi nepomůže a naopak uškodí. Bylo by to jen chvilkové potěšení, které mi ale nedodá skutečnou výživu. Mnohem víc a raději si dám kvalitní jídlo, na kterém si pochutnám a vyživí mě, než si ubližovat tím, že se zaplácnu sladkostí.

Tím nechci horovat proti sladkostem :-) Jen je fajn k nim a sobě přistupovat vědomě a se svobodnou volbou, tedy bez závislosti, která nás nutí cpát do sebe cukr.

V podobném duchu jednoznačně preferuji doma uvařené jídlo. Dříve jsme chodili na oběd často do restaurací. Po jejich uzavření jsme si nechávali jídlo přivézt nebo si pro něj došli, ale ten poslední měsíc to beru jako nouzovou variantu, když nikdo z nás nemá čas nebo energii na vaření.

Změna je i v množství, které sním. Dříve jsem většinou snědla všeho pořádnou porci a dojídala, protože nerada jídlo vyhazuju. S jahodníkem to bylo tak, že jsem začala jíst míň, protože velmi jasně rozpoznávám, kdy už jsem sytá, a pak už nechci jíst víc. I když bych to uměla do sebe nacpat, nechci si to dělat. Jednoduše se chci cítit dobře.

Čekala jsem celý měsíc na to, zda tato změna bude dlouhodobá a ne jen nějaký výkyv, ale prověřila jsem si to i na svých fyzických reakcích. Před pár dny jsme dostali od přátel medovníky. Zbytek rodiny si je dal hned po obědě, ale já jsem byla plná, tak jsem si ho nechala na večer. Ochutnala jsem jedno sousto, a musela jsem ho vyplivnout, protože jsem měla pocit, že se zkazil. Opravdu odporná chuť. Syn ho ale ochutnal a s radostí snědl, že chutná normálně. Já vnímám, že jsem zareagovala na kvalitu ingrediencí, které moje tělo nechtělo pozřít.

Podobně i dnes. Objevili jsme nové bistro a nakoupili domácí žemlovku a koblížky. Žemlovka byla dobrá, ale koblížek jsem nakousla a odložila. Prostě je to prázdné, jen sladké. Místo toho jsem si uřízla kousek celeru, abych si spravila chuť :-) S jahodníkem člověk nechce náhražky. Chce do života opravdovou sladkost, potěšení, péči.

Celý můj vztah k jídlu se nasměroval více ke kvalitě jídla, výživnosti a prospěšnosti pro tělo. I v této oblasti mě jahodník vedl k dopřávání si více toho, co je pro mě opravdu dobré a vnímala jsem, jak mi to jde s lehkostí a přirozeně, protože dělat pro sebe to nejlepší, je vlastně úplně obyčejně přirozené.