Tzv. silné ženy zůstávají samy, protože se snaží nikoho nepotřebovat. Zažily v minulosti zranění, která je vedla k tomu se obrnit a osamostatnit. Naučily se, že je potřeba nebýt na nikom závislá. Nebo se to naučily od svých matek, které prožily zradu, křivdu či jiný druh bolesti ve vztahu, kdy si pustily někoho blízko k sobě. Tyto ženy to vyřešily tím, že se rozhodly už nikomu nedovolit, aby je zneužíval, ovládal nebo jim bral sílu. Staly se tedy těmi tzv. silnými ženami, které muže nepotřebují.

Dost často ani neví o tom, že v sobě tohle nastavení nesou, a nechápou, proč se jim ve vztazích s muži nedaří. 

Potřeba nezávislosti a soběstačnosti je sama o sobě naprosto v pořádku. Problém je, když se své samostatnosti držíme se strachu. Pak totiž na sobě nosíme neviditelné brnění, kterým se chráníme před dalším možným zraněním.

Jedeme linku: "Když ho nebudu potřebovat, nemůže mě zranit." Taková žena si nedovolí plakat před druhými, protože se necítí bezpečně ve své zranitelnosti. Tak pláče sama někde v ústraní, když ji nikdo nevidí. Nebo jen ve chvílích největšího zoufalství, kdy už svou masku nemůže udržet.

Opravdu silné ženy se o sebe umí postarat, když je to třeba, ale také se umí uvolnit a nechat prostor pro pomoc a podporu od druhých lidí.