Moje zkušenost s šedivými vlasy se má tak :-) Nikdy jsem si je barvit nezačala, protože se mi nechtělo najet do kolotoče neustálého přebarvování šedivých odrostů, nechtělo se mi si vlasy ničit, nechtělo se mi za to dávat peníze, nechtělo se mi sedět hodiny u kadeřnice a partner barvení vlasů nesnáší.   Tak jsem to vzala tak, že prostě budu chodit s prošedivělými vlasy, co se dá dělat. Ale později se mi začaly líbit. Začala jsem je mít ráda a začala jsem k nim dostávat pochva...

Problém empatů někdy je, že se na situaci vždycky umí podívat i z pohledu toho druhého. Automaticky se nacítí na jeho prožívání. Hledají dobré důvody pro pitomé chování a mají někdy se svým manipulátorem až příliš mnoho trpělivosti. Někdy se dokonce může dít i to, že svou neutuchající chápavostí a neochotou "dopřát" druhým i nepříjemné prožitky, jim brání ve vývoji. Když někdy myslíme víc na sebe než na druhé, může to pro ně být nepříjemné. Může se stát, že když se vyjádříme, vypukne konflikt ...

Přišel mi dotaz: jak vnímáte strach z bolesti, proč před ní utíkáme a nedovolíme si ji prožít? Ano, to je typická situace. Někdy děláme všechno pro to, abychom se své bolesti nemuseli už nikdy dotknout. Uhýbáme, vytěsňujeme, malujeme na růžovo nebo útočíme, když nás někdo svým slovem nebo skutkem znovu vystaví možnosti, že bychom se na svoji bolest museli znovu podívat.  Čím větší strach, tím prudší reakce. Proč se to děje? Myslím, že v nějakém momentu života jsme byli vystaveni tolik...

Pamatuju si, když jsme kdysi s mým velmi inteligentním kamarádem tak trochu žehrali na vysokou míru naší inteligence, protože nám komplikovala život. Říkali jsme si, o kolik by náš život byl jednodušší, kdybychom uměli míň přemýšlet, vytvářet nejrůznější scénáře, důvody, dopady, komplikace, motivace, souvztažnosti a vazby. Oběma nám to komplikovalo vztahy a hlavně přinášelo spoustu bolesti. Kdybychom bývali trochu chudší duchem, dělali jsme si legraci, určitě bychom byli šťastnější. Byli j...

Poslední dny se mě ženy často ptají, jak teda být tou dospělou ženou? UVOLNĚTE SE... Pusťte úplně všechny představy o tom, jaká byste měla být, co byste měla dělat, za co vás budou mít rádi a za co vás budou oceňovat. Odhalujte, kdy se chováte jako dítě, protože vás ovládnou dětské emoce a vy v tu chvíli máte pocit, že vám ti druzí nedávají, co potřebujete. Ano, jako děti jsme potřebovaly pozornost, přijetí, lásku a péči, a úkolem našich rodičů bylo naše potřeby naplnit. Udělali to? Někteří ...

Za úplně zásadní pravidlo přirozeného řádu života považuju nutnost nechat energii v našich rodinách a rodech plynout přirozeně jako řeku od předků k potomkům, tedy od pramene až k ústí do moře. Z toho vyplývá, že nelze bez následků tok této energie otáčet. Když se totiž děti začnou starat o svoje rodiče, dochází k nepřirozenému stavu, děti se tak vyčepávají a nemohou žít svůj vlastní život. Je to vidět zvláště, když jsou ještě malé. Malé dítě, jehož matka nebo otec (často oba) nejsou ...

Sleduju občas, kolik času a energie lidé věnují debatám, které nemají řešení. Zapáleně diskutují třeba o tom, co přijde po smrti, odkud jsme přišli, jestli bylo první vejce nebo slepice apod. Občas mi to přijde legrační a občas nad tím už kroutím hlavou a říkám si, kdyby šli raději dělat něco užitečného. Třeba si jen sednout ven a dívat se na slunce, nebo si vyprávěli vtipy, uvařili čaj. Vlastně cokoliv, co by jim v tu chvíli udělalo dobře. Na druhou stranu nemyslím, že bych měla hodnotit jedn...

Jak je to se smrtí?  Jak se s ní vyrovnat? Jak doprovodit svoje blízké k jejich konci?      Odpověď, která v jedné větě obsahuje vše, je z knihy Den, kdy jsem se naučil žít od Laurenta Gounellea. "Dobře žít znamená být připraven zemřít bez lítosti."   Tato věta dává odpověď na všechny otázky. Smrt je součástí života a její vnímání nám dělá jasno v tom, co je důležité a co potřebujeme dělat. Čemu věnovat svůj čas, o kterém netušíme, jak dlouhý vlastně bude. Nejde ...

Dostala jsem otázku: Jaká je úloha a důležitost otce? Napíšu to stručně. Otec je důležitý. Na prvním místě je především partnerem matky - její podporou a ochranou. Neplatí to jen, když je dítě maličké, ale vlastně stále. Oni dva jsou vzorem pro partnerský vztah.   Jak dítě roste a přestává být "kojeňátkem", které potřebuje hlavně mámu, úloha otce nabírá na intenzitě. Pro dcery se stává vzorem toho, jak se muž chová k ženě.  Pro syny se stává vzorem muže, ve kterého mohou vyrů...

Naše tělo s námi spolupracuje a dělá přesně to, co potřebujeme. Když máme potřebu vytvořit si bezpečí a neumíme to jinak, vytvoří nám ochranný obal.  To se nám nemusí moc líbit :-) Můžeme mít pocit, že nás tělo naopak zrazuje a tloustne, ať jíme či nejíme, ale ono obvykle jen jde v souladu s tím, jak to uvnitř sebe máme. Chcete-li tedy trošku těch svých ochranných obalů pustit, nebo je třeba pustit úplně, je potřeba dovolit si projevit sebe sama plně ve své pravdě a dovolit si aktivně rea...